Jako hlavní zpěvák skupiny Revolverheld je Johannes Strate v očích veřejnosti. Otec v rozhovoru prozradil, proč hudebník drží svého syna co nejdál od sociálních sítí.
Facebook WhatsApp Mail TwitterČtyři kluci z Hamburku už téměř 20 let činí popovou scénu nebezpečnou: kapela Revolverheld se stala nedílnou součástí německé hudební scény. S písněmi jako "Spinner" nebo "Hold on to me" zaútočili na hitparády a hráli do zaplněných sálů. Ale dát si nohy nahoru po milionech prodaných desek a četných oceněních pro Revolverheld nepřipadá v úvahu. Právě naopak: V pátek (8. října) vyjde šesté studiové album "Neu relateds".
Pro frontmana Johannese Stratea (41) není těžké prorazit novou cestu. "Nejsem někdo, kdo musí jít pořád ve stejných stopách," vysvětluje hudebník v rozhovoru pro zpravodajský spot on news. Tento 41letý rodinný muž také prozradil, zda kapela někdy uvažovala o odchodu, proč neukazuje tvář svého syna na sociálních sítích a v jaké televizní show by si dokázal představit comeback.
Nové album Revolverheld se jmenuje „New Stories“. Je něco, co bys chtěl říct novým způsobem?
Johannes Strate: Některé věci. Stejnojmenná píseň je pokračováním „Náš příběh je vyprávěn“ z posledního alba. Píseň je o vztahu, který nakonec selže. Během několika posledních let za mnou přátelé neustále chodili a říkali: "Je to opravdu velmi pěkná písnička, ale je tak beznadějná. Co je s tebou?" A pak jsem si řekl, že budu pokračovat v psaní písně. Dám páru ještě jednu šanci. Malý spoiler: Tentokrát se jim to povede. Ale je tu také spousta nových věcí, které lze vyprávět. V posledních letech se naše produkce alb a způsob práce změnily. Nikdy nás neunaví říkat si znovu.
Píseň "New Stories" je také o prolomení nových cest. Je pro vás snadné nechat věci za sebou a začít něco nového?
Strategie: Ano. Nejsem člověk, který musí jít pořád po stejných stopách. Nebojím se nových věcí, ale vědomě je vyhledávám a občas provokuji. Takoví jsme jako kapela. Nemáme chuť vydat stejný singl 20krát, protože zvuk funguje dobře. To by pro nás byla příliš nuda. Jsme rádi, když můžeme dělat věci jinak a čas od času se znovu objevit. To je to, co dělá hudbu zábavnou. Jinak by to bylo kusé a to my vůbec nechceme.
Revolverheld existuje téměř 20 let a ne vždy je v kapele vše harmonické. Existují nějaká témata, která se navzájem pohánějí po zdi?
Strategie: Pokud spolu pracujete delší dobu, vše se uvolní. Bývali jsme mladí a divocí a každé slovo jsme kladli na zlaté váhy. Dnes jsme jen rádi, že spolu děláme muziku tak dlouho a lidi na koncerty pořád chodí. Máme také ten luxus, že si můžeme dělat přestávky. Cestujeme uvolněněji a už nespíme v mládežnických ubytovnách. Proto je vždy málo důvodů se mezi sebou rvát.
Přemýšleli jste někdy o tom, že skončíte?
Strategie: Ne, vůbec ne.
Od roku 2012 máte syna. Vyzkoušel si hru na nástroje nebo zpěv?
Strate: Je muzikální a má opravdu rád hudbu. Ale ještě se nenaučil na nástroj. Myslím, že je dobré, když jsou děti uvolněné co nejdéle a nemají za sebou celý týden. Na kytaru jsem začal hrát až v deseti letech. Zjistil jsem to brzy. Myslím, že je dobře, když si děti na základní škole mohou ještě odpoledne hrát na zahradě.
Na sociálních sítích neukazujete tvář svého syna. Proč?
Strate: Myslím, že je to divné, když to děláš. Zejména mnoho Američanů prezentuje své děti na sociálních sítích od narození nebo jim vytváří vlastní účty. Ve Spojených státech už děti podaly žaloby na své rodiče. Myslím, že děti nemají na sociálních sítích místo. Nakonec můj syn požádá o Instagram. Až bude dost starý, může se rozhodnout sám.
Co se vám na roli otce nejvíce líbí?
Strategie: Rozšiřuje vám to obzory. Navíc máte v životě nového sparing partnera, se kterým můžete probírat témata a který má úplně jiný pohled na svět. To mě velmi těší.
Jak se vám daří skloubit rodinu a kariéru?
Strategie: To není těžké. Jezdím na turné po německy mluvících zemích a jsem doma každých pár dní, když jsem delší dobu na cestách. Většinou se ale jedná pouze o individuální schůzky. Pak jsem pryč jen den nebo dva a proto to funguje dobře.
Ve své písni „Keine Zeit“ popisujete hlavní problém naší společnosti. Jak se vyrovnáváte se stresem? Je něco, na co si vědomě bereš čas?
Strategie: Dělám si čas na rodinu a soukromé záležitosti obecně. Jsem v bodě, kdy mohu říci: Dnes nejsem k zastižení. Ale v hudebním průmyslu je to obecně stresující. Většina lidí, kteří pracují pro nahrávací společnost, je neustále zahlcena. Je normální, že každý má na stole více problémů, než je schopen zvládnout. „Nemám čas“ se proto stala úplně normální větou – což je nemocné.
Už dvakrát jste byli členem poroty pro „The Voice Kids“. Chtěli byste se znovu posadit do otočného křesla?
Strate: Zjistil jsem, že „The Voice“ je krásný a sladký zážitek. Děti zpívají na velmi vysoké úrovni a moc je to baví, to mi přišlo skvělé. Určitě bych si proto dokázal představit, že bych se znovu zúčastnil.
V podcastu jste nedávno kritizoval město Hamburk za to, že pro popové hudebníky dělá velmi málo. Například byste neměli vlastní zkušebnu a museli byste si místnost dočasně pronajmout. Proč se neodstěhujete?
Strate: Nemyslím si, že v jiných německých městech je to lepší. Je to celorepublikový problém. Pop music není v Německu tak důležitá jako například ve Skandinávii. Existuje mnoho dotací, ale ne v této zemi. Pro nás je vážná hudba posvátná a je silně podporována. Pop music je nemilovaný nevlastní syn.
A co by se dalo udělat pro zlepšení situace?
Strategie: Se skandinávským modelem mohou hudebníci požádat o pomoc při turné, získat autobus a mohou cestovat po Evropě. Takto se kapely jako Mando Diao dostaly přes státní hranice. Nikdy jsme to nedělali a nikdy nebudeme, protože pop music se usmívá.
